Woodstocku 1969 je letos 40 let

Producent Michael Lang plánuje na 15. a 16. srpna koncert Woodstock 2009. Koncerty by měly probíhat současně v New Yorku a Berlíně a budou propojeny satelitem. Akce by opět měla být zcela zdarma. Co vlastně byl ten Woodstock v roce 1969?

Po prašné silnici nedaleko městečka Bethel ve státě New York jede malý traktor. Farmář se vrací na svou farmu a zpoza své červené kšiltovky zaregistruje něco, co tady ještě neviděl. Nahá dívčí ňadra. Ozve se rána a farmář nadává, protože právě narazil traktorem do plotu své ohrady. Je čtvrtek 14. srpna a od zítřka kousek odtud vypukne pramáti všech hudebních festivalů – Woodstock 1969.

Michael Lang (*1944) dohlíží na stavbu pódia a hlavou se mu honí myšlenky, zda se akce, do níž se svými partnery vložili několik milionů dolarů bude skutečně stát za to. Na pozemku o rozloze asi 240 hektarů, který si organizátoři pronajali od místního farmáře Maxe Yasgura (1919 - 1973), se umísťuje 600 mobilních záchodů a 60 telefonních budek. Původně se počítá s 50 tisíci návštěvníky, ale v předprodeji je už prodáno 186 tisíc vstupenek za cenu 18 dolarů (což v přepočtu a vzhledem k inflaci by bylo dnes kolem 1500 korun). Akce, která se nakonec rozroste na více než půl milionů návštěvníků převážně z komunit hippie začne v pátek odpoledne a skončí v neděli v noci, tedy v pondělí ráno.

Odmítli kvůli nemytým hipíkům
Je pátek 15. srpna 1969, krátce po páté hodině odpoledne. Na pódium vstupuje vousatý afro-američan s akustickou kytarou a mydlí trsátkem do strun jako o život. Diváci šílí, začínají se vlnit a Richie Havens (*1941) zahajuje koncert největší rockové události, kterou i časopis Rolling Stone zahrne do svého ženříčku – 50 událostí, které změnily tvář Rock´n´rollu. V zákulisí mají ovšem producenti jiné starosti. Vypadlo několik kapel, které měly být zlatým hřebem programu. Jetro Tall prostřednictvím svého lídra Iana Andersona (*1947) vzkázala, že nemíní trávit víkend s nemytými hipíkami, Doors odmítli přijet z důvodů agorafobie (strach z otevřeného prostranství) zpěváka Jimiho Morrisona (1943 – 1971) a také vzala za své přislíbená účast Boba Dylana, jemuž onemocněl syn. Naštěstí se producentům Michaelovi Langovi i Artiemu Kornfeldovi (*1942) viditelně uleví, když dorazí písničkářka Joan Baezová (*1941).  

Písničkářka rozpláče davy
Joan Baezová je těhotná a nemá to lehké. Její manžel David Harris (*1946), je právě ve vězení, kde si odpykává 18 měsíční trest za výzvu k pálení povolávacích rozkazů do Vietnamu. Joan ukazuje přátelům dopis, v němž její muž líčí svůj převoz do jiné věznice s řetězy na nohou a rukou a zpěvačce je do pláče. Harris má strach z dozorců, kteří si na něm zkoušejí svůj nevybíravý slovník a ponižování. Nakonec Joan Baezová vystoupí před půlmilionový dav a než zazpívá řekne: „David se má dobře a my se také máme dobře!“ Tím „my“ má na mysli nenarozené dítě, které se jako šestiměsíční plod účastní festivalu. Sklízí obrovský aplaus a její písně věnované manželovi hrnou lidem do očí slzy.

Pokladny nestíhají, dáme to zadarmo
„Všude je cítit láska, má to nádherné vibrace,“ říká organizátor Artie Kornfeld a je vidět, že je se svou akcí spokojen. Jeho partner Michael Lang se usmívá, ale musí nutně řešit finanční dilema. Tvoří se fronty a zácpy, že se sem nasmlouvovaní umělci nemohou dostat. Auta jsou všude podél příjezdových cest a pořadatelé jsou nuceni pronajmout i okolní pozemky. Za chvíli udělají nejtěžší rozhodnutí, co s nekonečnou frontou na vstupenky. O několik minut později už do mikrofonu oznamují: „Rozhodli jsme se, že od teď to bude pro všechny zadarmo!“ Prodalo se jen 200 tisíc lístků, ale návštěvníků Woodstocku už je přes půl milionů, a to se dalších nejméně 100 tisíc musí otočit a vrátit domů, protože kapacita festivalu praská ve švech. Je vyřešen i problém jak sem dostat hudebníky. Organizátoři pronajmou na cestu z hotelu až k pódiu vrtulníky.

LSD, tráva, mezek
Atmosféra třídenního festivalu je nezapomenutelná. Lidé se na sebe usmívají a pomáhají si se vším. Už druhý den je jasné, že okolní obchody nestačí zásobovat tolik fanoušků jídlem a organizátoři shazují potraviny z vrtulníků. „Kdo se najedl, ať pomůže ostatním dostat se k jídlu!“ Z ampliónů zní tyto a podobné příkazy. Asi by bylo zbytečné zamlčovat, že na Woodstocku jsou drogy. Jeden mladík zastaví neznámou dívku a zeptá se: „Mám divoké oči?“ To teda má, protože je „naspídováný“ kyselinou – tak se tady říká LSD, droze která má otevřít lidstvu nové obzory a pomoci jim žít bez válek a v harmonii. „Je mi tady příjemně,“ říká mladík, který kouří marihuanu. „Nechci být prezidentem, šplhat pořád někam nahoru. Chci jen sedět u cesty.“ Uzavírá svou úvahu a těší ho nezávazný sex se svobodomyslnými dívkami. Jiná dívka s čelenkou ve vlasech se s úsměvem kymácí do rytmu kapely Who a vysvětluje, že musí najít svou mladší sestru, která je na mezkovi. Mezek je další droga mezkalin. „Nejsou tady žádné problémy, žádná policie, jen se milujeme všichni navzájem“, říká televizními reportérovi unavený, ale šťastný Artie Kornfeld. 

Stop Vietnam!
Telefonní budky jsou v obležení tisíců fanoušků hudby. Ačkoliv na první pohled vypadají jako silně nezávislá individua můžeme slyšet, že volají svým rodičům a ujišťují je, že jsou v pořádku. Na scéně hraje Mexičan Carlos Santana (1947) a jeho rytmická muzika probouzí návštěvníky, kteří jsou už 30 hodin bez spánku. Tyto mátohy zaplavují městečko Bethel a místní obyvatelé jsou rozdělení do několika táborů. „Je to velký bordel! Zničili mi na pastvinách druhou trávu!A přišel jsem o mlíko, protože sem nemohla projet cisterna“ křičí starý farmář, ale když k němu dojdou hipíci a žádají o vodu, změní tón. „Voda je v domě, vezměte si kolik potřebujete“. Manželský pár se rozčiluje, že to přece není možné, aby naše patnáctileté děti spaly samy v noci bez dozoru ve stanu. Na to jim v klidu a věcně odpovídá politicky angažovaný hipík: „A to, že ve Vietnamu vaše děti umírají, je vám jedno?“ Protiválečná atmosféra je Woodstockem prolezlá skrz naskrz. Když zpívá Country Joe (*1942) svůj „vietnamský protestsong“ strhne davy ke skandování „Make love, not war“. 

Tři mrtví, dva porody
Trochu paradoxně působí k protiválečné náladě přistání vojenských vrtulníků, kdy musí pořadatelé uklidňovat davy, aby nepanikařily. Vyděšení hipíci se zpočátku domnívají, že jde o zátah a násilné ukončení akce. Teprve až uslyší z ampliónů, že se jedná o vojenské lékaře, kteří zde zdarma vykonávají službu, uleví se jim a tleskají větě pořadatelů: „Armáda je náš přítel, opakuji armáda je náš přítel!“ Lidé jsou hlavně dehydrováni a vyčerpáni. Lékaři ošetřují několik případů a vzhledem k velkoleposti akce, jsou zde za celou dobu jen tři mrtví. Dva umřeli na předávkování a třetí se „zhulil trávou“ tak, že zalezl do spacáku až po hlavu a usnul na příjezdové cestě, kde ho přejel vůz s fekáliemi. Přesto hipíci pokřikují na armádní piloty, že jsou prasata a v pozadí zní hlas pořadatelů z reprobeden: „Dr. Jack Maitland, prosím, i s lékařskou výbavou. Vyžaduje se vaše přítomnost. Musíte vykonat porod!“ Ano, slyšíte dobře, během Woodstocku se narodily i dvě děti. 

Zákaz Woodstocku ve Woodstocku
Vyvrcholením celého festivalu je koncert kytarového mága Jimiho Hendrixe (1942 – 1970). Je už pondělí 18. srpna a organizátoři si jsou jistí, že dosud největší rockový festival zvládli. Vzhledem k velkému počtu návštěvníků se zde neodehrály ani vážnější incidenty. Policie zatkne 33 lidí, kteří jsou většinou drogovými dealery a spoluproducenti Michael Lang a Artie Kornfeld jsou na tom finančně zřejmě vyrovnaně. To znamená, že nic sice nic nevydělali, ale ani závratně neprodělali. Na slušný balík si ale přišli podnikavci, kteří si postavili na Woodstocku své stánky a prodávali cigarety, nebo trička a jiné upomínkové předměty. „Dělali jsme na tom devět měsíců, stejnou dobu se vyvíjí i plod dítěte v lůně matky,“ říká Michael Lang o svém pocitu z celé akce, která byla příčinou toho, že na území, kde probíhala byl vyhlášen stav havárie. Hlavně kvůli silničním zácpám a přetíženosti telefonních linek. Také místní obyvatelé, zejména muži, měli na talíři ještě několik let, že chodili „očumovat“ k rybníku nestydy, které se tam koupaly nahé. Pozemek farmáře Maxe Yasgura se uklídí za pouhých pět dní. A mimochodem proč se celá akce jmenovala Woodstock? Woodstock je jméno městečka asi 69 kilometrů od Bethelu, kde se festival měl původně konat, ale jeho obyvatelé se postavili proti tomuto projektu a odhlasovali si zákon, který zakazuje shromažďování nad 5 tisíc osob. Ale oficiálně dostali pořadatelé vyrozumění od městské rady Woodstocku, že jejich přenosné záchody nesplňují normy... 
No, jo. Tenkrát pořádat festival nebyla žádná sranda...