Lavonova aféra – Operace Susannah
Na počátku roku 1954 dostává egyptský lékař Dr. Moše Marzouk (1926 – 1955) telegram. Jde o zakódovanou zprávu od izraelské vojenské rozvědky. V telegramu je příkaz na zahájení operace Susannah, která má zabránit uzavření britsko – egyptské smlouvy o odchodu britských vojenských jednotek ze Suezu a předání správy nad průplavem egyptské vládě. Proto je nutné připravit a zrealizovat sérii bombových útoků na britské a americké cíle (kulturní a informační centra, banky, kina, knihovny) tak, aby byla narušena důvěra mezi Egyptem a Západem.
Spící buňka je aktivována
Marzoukova rodina, která vyznává karaitský judaismus se přestěhuje počátkem 20. století z Tunisu do Káhiry. Tam se také Moše Marzouk narodí, v dospělosti vystuduje medicínu a pracuje jako chirurg v židovské nemocnici v Káhiře. Na počátku 50. let minulého století je šestadvacetiletý lékař osloven izraelskou tajnou službou Mosadem a naverbován s dalšími egyptskými židy pro špionážní akce ve prospěch Izraele. Tato buňka má původně sloužit jako pátá kolona v případné izraelsko – arabské válce (v roce 1948 – 1949 proběhne první arabsko – izraelská válka a celkem se Egypt s Izraelem utkává pětkrát) a má deset členů.
Bomby ano, mrtví ne!
Do Egypta přicestují čtyři důstojníci izraelské vojenské rozvědky a začínají spolu s egyptskou skupinou vybírat cíle útoků. Původně jsou vybrány auta britských diplomatů, ale Moše Marzouk se dostane s izraelskými důstojníky do sporu. Nechce asistovat u hromadných vražd a žádá, aby výbuchy způsobily jen paniku. „Nechci a nebudu zabíjet ani muslimy ani křesťany!“ Jeho vliv na celou skupinu je tak zásadní, že na jeho naléhání nakonec šéf vojenské rozvědky v Izraeli plukovník Benjamin Givli vydá tento rozkaz: „... volbu správných cílů ponechávám na místních lidech, kteří mohou nejlépe vyhodnotit důsledky a účinky pro vytvoření rozruchu a zmatku“!
Hodíme to na Muslimské bratry
První bomby explodují na káhirské poště 15. července 1954. Jsou uloženy ve vacích a rozbuškou se stává kyselina, která naleptává obal pytle až se dostane k uloženému nitroglycerínu. Nastává exploze bez obětí. Ještě ten den vybuchují bomby v knihovnách v Káhiře a Alexandrii. O týden později 23. července explodují trhaviny ve dvou káhirských kinech (vlastníci těchto kin jsou Britové), na železniční stanici a centrální poště. Zpočátku to vypadá, že celá konspirace funguje na jedničku. Jako hlavní podezřelí jsou označeni Muslimští bratři, radikální opozice egyptského předsedy vlády Gamála Násira (1918 -1970) budoucího prezidenta.
Bomba pšoukla v kapse
Phillip Nathanson jeden z židovských atentátníků z egyptské buňky má za úkol umístit zápalnou bombu v kině Rio Theater v Alexandrii. Je 27. července a za chvíli se bude promítat americký film Mogambo režiséra Johna Forda (1894 – 1993) s Clarkem Gablem (1901 – 1960), Avou Gardner (1922 – 1990) a Grace Kelly (1929 – 1982). Všude jsou vojáci, kteří po předchozí sérii atentátů dávají pozor na všechny budovy třeba jen vzdáleně patřící majitelům ze Západu. Nathanson si koupí lístek a chce se usadit v sále, aby tam mohl bombu nechat pod sedadlem a zmizet. Jenže v uličce sálu stojí dvoučlenná vojenská hlídka. Nathanson zpanikaří a jde na záchod, tam zůstává asi 20 minut s tím, že se usadí v kině až po setmění v sále. Jenže právě tato prodleva se mu stala osudnou. U vchodu mu bomba exploduje v kapse. Nikomu se nic nestane, ani atentátníkovi, který má pouze popáleniny. Vojáci se ovšem na Nathansona ihned vrhnou a zatknou ho.
Je to jen nechutná kampaň?
Po drsném výslechu je prozrazena celá skupina. Třem izraelským agentům se podaří utéct a dostanou se přes hranice zpátky do Izraele. Čtvrtý je pod jménem John Darling s britským falešným pasem odhalen silniční hlídkou. Zastřelí se ve svém uzamčeném voze pod dozorem hlavní samopalu egyptských vojáků. Izraelská a některá světová média líčí zatčení židovských občanů jako protižidovské spiknutí s nechutnými praktikami SS, včetně týrání a mučení během výslechů. Vláda v Tel Avivu důrazně odmítá mít s atentáty cokoliv společného a v září dokonce podnikne odvetnou akci, kdy zaútočí na západní břeh Jordánu. Akci, kterou nařídí ministr obrany Pinchas Lavon (1904 – 1976), velí generál Ariel Šaron (*1928) budoucí premiér Izraele a o život přijde 69 Palestinců.
Chirurg bere všechno na sebe
Soud s 10 obviněnými egyptskými Židy začíná 11. prosince 1954 a dva dny po zahájení procesu vydává izraelský ministerský předseda Moše Šaret (1894 – 1965) prohlášení, v němž odsuzuje „arabské spiknutí proti skupině Židů“. Jenže už v té době zná výsledky vnitřního vyšetřování a ví, že za vším stojí jejich vojenská rozvědka. Dr. Moše Marzouk bere veškerou vinu na sebe a spolu s Samuelem Azarem je odsouzen k smrti. Jsou oběšení 31. ledna 1955 v káhirské věznici. Dalších osm atentátníků dostává tresty mezi 7 a 15 lety. Dva z nich ve vězení spáchají sebevraždu.
Lavonova aféra není jeho aférou
Když vše praskne je označen hlavní viník – izraelský ministr obrany Pinchas Lavon. Právě on má vydat rozkaz k zahájení bombových útoků na britské a americké cíle v Egyptě. Tato aféra vede v Tel Avivu k pádu celé vlády. Lavon je vyšetřován a hrozí úřádům, že pokud ho shledají vinným, spáchá sebevraždu. Navenek ovšem Izraelci nikdy nepřipustí, že by mohli být v atentátech nějak zapleteni. To se stane až v roce 2005, kdy premiér Ariel Šaron propůjčí vysoká státní vyznamenání všem spiklencům. A Lavon? Ten je zproštěn všech podezření. Komise, která vyšetřuje celou záležitost dojde k názoru, že jeho obvinění je hrou vojenské rozvědky, jejíž vysocí představitelé chtěli odstranit umírněného Lavona z křesla ministra obrany. Lavon neměl o vydání rozkazu k bombovým útokům ani ponětí.
Je to jen malý, téměř nevinný pohled na věci z druhé strany. Pokud jsem ještě stále „členem fanklubu“ Izraele ( a to jsem), musím znát více informací...
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Politika
Vladislav Svoboda
1. díl Listopad-jiný pohled
Aniž jsme si to tehdy uvědomovali, tak od 17. listopadu se všude vyskytovali agenti StB. Počínaje Činoherním klubem nebo balkónem Melantrichu. Bohužel naše dění ovlivňují dodnes.
Jan Bartoň
Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem
Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.
Petr Duchoslav
Ruský břeh Roberta Fica
Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.
Petr Štrompf
Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu
Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.
Michal Sabó
Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?
Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?
Počet článků 21 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 7005 |